Poruchy řeči
Poruchy řeči rozdělujeme na vývojové a získané. Získané poruchy řeči jsou u dětí vzácné a často jsou spojené s nějakým traumatem, naopak vývojové poruchy řeči souvisejí s vývojem mozku a bývají i dědičné. Vývojové poruchy řeči lze sledovat nejdřív až po druhém roce života, vývoj řeči je navíc u dětí velice individuální.
Poruchy řeči rozdělujeme na expresivní, receptivní, poruchy artikulace (dyslalie) a plynulost řeči (koktavost – balbuties). Děti s expresivní řečovou poruchou rozumí dobře mluvené řeči a zdatně komunikují gesty (nonverbálně). První slůvka se objevují až po 2. roce života a k rozvoji řeči dochází až kolem 4. roku. V řečovém projevu přetrvávají artikulační a gramatické problémy, také problémy s plynulejším vyjadřováním.
Děti s receptivní poruchou lze diagnostikovat až spíše kolem 3. roku věku. Nebývají pozorné k řečovým podnětům, naopak nonverbální komunikaci rozumějí dobře. Bývá u nich zpoždění ve vývoji symbolického a abstraktního myšlení (barvy, pojmy jako malý, velký atd). Patlavost (dyslalie) je fyziologickým projevem a je třeba ji logopedicky řešit, až pokud přetrvává do doby předškolního věku (po 5. roce života). Poruchy plynulosti řeči se dělí na koktavost, breptavost a elektivní mutismus a diagnostikují se spíše až v raném školním věku, kdy je třeba foniatrické vyšetření, logopedická péče a také součinnost psychologa.