Velká část populace své tělo používá nesprávně – má sedavé zaměstnání a většinu dne tráví vsedě s minimem pohybu. Často vidíme vadné držení těla (vadný sed a vadný stoj), které následně vede k řadě potíží s pohybovým aparátem. Zkracují se určité svalové skupiny, jiné svalové skupiny jsou naopak oslabené, mohou se vyskytovat bolesti (nejčastěji bolesti zad), může docházet k omezení rozsahu určitého pohybu, dlouhodobě může dojít i k výhřezu ploténky atp. Mnoho problémů tohoto rázu, se kterými se moderní populace potýká, je způsobena právě nesprávným používáním svého těla, tedy špatnými pohybovými stereotypy.
Jednoduchá a základní strategie, jak o své tělo celodenně pečovat a nepřispívat k výše zmíněným potížím, je stále upínat naši pozornost na správné vzpřímené držení těla. Tato strategie by měla být využita za všech podmínek v běžných denních situacích.
Korekce stoje
Postavte se naboso tak, aby Vaše nohy byly rozkročeny na šířku pánve. Představte si, že „zapouštíte“ zevní a vnitřní okraj paty do země – vznikají tu 2 body opory. Dále se soustřeďte na oblast chodidla pod palcem (základní kloub palce) a pod malíčkem (základní kloub malíku). Toto jsou další 2 body opory. Nyní si představte, že se Vaše prsty „vytahují“ směrem do dálky a v konečné pozici se opět „zapouští do země“ (neohýbají se). Tím vzniká dalších 5 bodů opory. Tím jsme vytvořili tzv. devítibodovou oporu, která dává základ pro kvalitní stoj. Zkontrolujte, jestli je váha Vašeho těla rovnoměrně rozprostřena mezi těmito body a vyvážená mezi pravou a levou nohou.
Z bočního pohledu se zadní část ušního lalůčku, střed ramenního, kyčelního a kolenního kloubu nachází v jedné přímce, jejíž prodloužení pokračuje lehce před kotníky. Kolena jsou lehce vytočena zevně (nejsou vtočena dovnitř) a nejsou plně propnutá, nýbrž lehce pokrčená.
Pánev je v takové poloze, aby se pomyslné těžiště těla nacházelo nad spojnicí středů kyčelních kloubů. Při pohledu zboku může být lehce překlopena vpřed nebo v neutrálním postavení. Představte si, že se kost křížová a kostrč „spouští“ směrem k zemi. Měli bychom cítit, že hýžďové svaly a břišní stěna jsou aktivní. Tímto dosáhnete lepšího napřímení páteře.
Páteř by měla být vzpřímená a fyziologicky zakřivená: mírné prohnutí v bedrech dopředu, mírné prohnutí v hrudní páteři dozadu a mírné prohnutí krční páteře směrem dopředu. Žádné z těchto fyziologických zakřivení nesmí být přehnané, jelikož by se jednalo o patologii!
Ramena jsou volně spuštěna dolů. Lopatky spočívají na zádech „zeširoka“ – jsou spuštěny dolů, dozadu a zevně (nejsou „sokolsky“ přitisknuté k sobě u páteře). Postavení lopatek se uzpůsobuje postavení ramenních kloubů. Hrudní kost míří lehce šikmo dopředu nahoru.
Krční páteř je postavena tak, aby hlava byla v přirozeném prodloužení páteře. Představme si, že na nejvyšším bodě našeho temene hlavy je šňůrka, za kterou je naše hlava vytahována nahoru. U toho se brada přirozeně přibližuje k páteři (při přehnání tohoto pohybu se nám vytvoří druhá brada).
Celkově bychom měli mít pocit, že je naše páteř vzpřímená a „prodloužená“, neměli bychom nikde cítit žádné větší bolesti nebo nepříjemnosti. Dostat se do tohoto stoje nám může pomoci maximální „překorigování“ (extrémní narovnání), kdy se postavíme co nejvíc rovně to půjde, a poté o 10 % povolíme.
Korekce sedu
Základy správného sedu a stoje jsou velmi podobné. Opět bychom měli mít nohu opřenou o zem pomocí devítibodové opory. Dolní končetiny jsou rozkročeny na šířku pánve, stehna mezi sebou svírají úhel cca 45°, kolena směřují mírně zevně. Spojnice zadního okraje ušního lalůčku, středu ramenního a kyčelního kloubu míří kolmo k zemi. Pro vzpřímení páteře (včetně pozice krční páteře) a postavení lopatky a ramen platí stejné zásady jako u stoje.
Při správném sedu by měl trup se stehny svírat 90°–120°, rozhodně ne méně. Pracovní deska stolu je umístěna tak, aby bylo umožněno správné postavení ramen (viz korekce stoje) a předloktí svíralo s pažemi úhel 90–120°. Naše oči by se při správném postavení hlavy měly dívat cca do prostoru horní třetiny monitoru. Hlava (a s ní i celé tělo) by nemělo být příliš blízko k monitoru. Předloktí by měla být v úrovní před zápěstím lehce podložena.
Správný sed by měl být dynamický. Opakem dynamického sedu je sed statický, kdy držíme několik hodin ve stejné poloze. Naše svaly statickému sedu nejsou přizpůsobeny, po krátkém čase se unaví a člověk lehce upadá do vadného držení těla. Pod pojmem dynamický sed se skrývá neustálá změna pozice, přerušování sedu, protažení se, „zavrtění se“ a zahýbání například pánví nebo rameny. Zkrátka jakákoli činnost, díky které si naše tělo odpočine od věčného udržování statické pozice. Nezapomeňme, že naše tělo je stvořené k pohybu, proto se pokusme v rámci možností zkrátit dobu sezení za den na minimum.
