„Bolí mě žlučník, odebraný před 3 lety“; „Trápí mě slepák, který mi před 15 lety vyoperovali!“; „Od hysterektomie mě strašně bolí záda“ – I s takovými obtížemi se pacienti obracejí na fyzioterapeuty. Není to jen psychika? Stačí bolest jenom tišit léky? Je možné nějak účinně pomoci?
Je možné, že by bolest nebo jiný vážný diskomfort vyvolával orgán, který byl dokonce před lety vyoperován? Ano, bohužel se stává, že se závažný problém v těle nevyřeší tím, že se orgán vyoperuje, uřízne nebo se jinak omezí jeho funkce. Z klinické zkušenosti vyplývá, že člověka mohou trápit obtíže dál. Zejména proto, že vyjmutím orgánu se sice vyřeší akutní problém, ale ne problém chronický. Také může dojít k neoptimálnímu hojení vnitřního zjizvení po operaci a jizvy se stávají zdrojem chronické bolesti.
Pokles orgánu – ptóza
Důvody operace mohou být různé a někdy je jediným řešením vyjmutí orgánu. Zanícený apendix musí ven, aby nešlo k zánětu pobřišnice; děloha a vaječníky se odstraňují jako prevence vzniku rakoviny; žlučník se odstraňuje, když je plný kamenů. Po odstranění orgánu ale najednou vzniká v těle prázdné místo, kde byl orgán původně uložen. Břišní dutina na to není stavěná a na místo původního orgánu může postupně klesnout jiný orgán. Poklesem orgánů se často negativně ovlivní jejich přirozený pohyb, který je nezbytný k jejich dobrému fungování. Změnou polohy vnitřností může dojít kromě diskomfortu i k rozvoji bolesti a funkčních problémů u zbylých orgánů.
Změna nitrobřišních tlaků – útlak
Odstraněním orgánu se v břišní nebo hrudní dutině také změní vnitřní tlaky, tedy tonus, který má výrazný vliv na fungování celé orgánové soustavy. Kolem jednotlivých orgánů, pod, nad i mezi nimi, vedou cévy, které zajišťují zásobování orgánů krví, a nervy, které zajišťují správnou funkci. Pokud dojde k změně tlaku nebo poklesu orgánu, často nějaký orgán nepřirozeně tlačí na nerv či cévu, a to může začít bolet nebo přinést spoustu funkčních problémů. Bolest může následně vystřelovat do zad, do pánve, třísel nebo i do dalších částí těla, která zdánlivě s místem operace nemusí souviset.
Jizvení
Někdy kromě prázdného místa po vyoperovaném orgánu (často jde o život zachraňující operaci) zůstává na místě velké jizvení, které člověka může dlouhá léta trápit. To se stává i v případě, že vnější jizva vypadá klidně a vše se zdá být v pořádku. Bolest a další tah způsobený zjizvením se ale může objevit i později a stažené tkáně pod jizvou je třeba uvolnit. Často se po uvolnění, jako zázrakem, bolest rozpustí. Zázrak to ale není, i když to tak člověk sužovaný letitými bolestmi vnímá. Manuálním uvolněním napětí v jizvě se aktivuje náš mozek, který si tím problém uvědomí a přenastaví stažení úponů a vazů. Tím se sníží nepřiměřené tlaky kolem jizev a (je-li to zdroj bolesti) omezí se pociťovaná bolest.
Obnova funkce ostatních orgánů
Vedle ošetření bolestivého místa samotného, tedy často bolestivých svalů, vazů a obalů svalů (fascií), je třeba věnovat při léčbě pozornost i pozměněné pozici orgánu a změně vnímání, percepce, centrálního nervového systému. To v praxi může znamenat, že fyzioterapeut pracuje s orgány okolo místa operace a manuálním kontaktem dopomáhá danému orgánu obnovit jeho přirozenou hybnost. Cíleným hmatem (stimulací) se přes nervy kolem orgánů přenese přesná informace až do mozku, vnímání změn v těle po operaci se může výrazně zlepšit a bolest se sníží nebo vymizí.
Co pro obnovu pocitu zdraví můžeme udělat?
K odstranění bolesti často stačí několik návštěv fyzioterapeuta znalého manuální medicíny a práce s nervovým a viscerálním systémem. U některých pacientů někdy stačí i to, že si uvědomí, odkud bolest pochází a např. vhodnou změnou životosprávy nebo vhodným cvičením se člověku výrazně uleví. Výsledek ale záleží na tom, jak dlouho bolest trvá, na celkovém zdraví člověka a na jeho (zlo)zvycích. Výrazným faktorem je také věk. Podle mé zkušenosti ale není pozdě ani v osmdesáti letech a vhodný terapeutický zásah může přinést významné zlepšení kvality života.