Hyperkinetické poruchy – ADHD
Klinická jednotka ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) se ještě rozlišuje na 3 typy: s poruchou pozornosti, s impulzivitou a hyperreaktivitou a typ kombinovaný. Děti trpí poruchou pracovní paměti, emočními poruchami, zejména sebeovládáním a sebeorganizací a adaptací na okolí. První známky poruchy lze zaznamenat již v kojeneckém věku. Jedná se o narušení biorytmů spánku a bdění, nepravidelnou potřebu jídla, miminko je dráždivé a neklidné a často pláče. V batolecím a předškolním věku můžeme sledovat neurovývojové opoždění nedostatečnou emocionální kontrolou a sebeovládáním. Dítě je neklidné, nepozorné, často neobratné a může být i impulzivní. Za příčinou vzniku ADHD se často skrývají dědičné faktory nebo perinatální komplikace (okolnosti kolem porodu), jako je hypoxie aj. Odborníci poukazují na nutnost včasné léčby, a to nejen medikační, ale zejména pomoci rodičům zvládnout náročnější výchovu a vzdělávání dítěte s ADHD.
Odborné články, ze kterých čerpám, i klinické zkušenosti psychomotorické terapie shrnují, že děti s ADHD by měly být v péči odborníků, kteří by pomohli rodičům výchovu dětí zvládnout a podpořit je, aby dětem byli schopni poskytnout co nejlepší možné zázemí a poruchy eliminovat nebo alespoň zmírnit. Z praxe s dospělými pacienty se totiž zřetelně ukazuje, že člověk si tyto obtíže nese i do dospělosti, a pokud není optimálně vzděláván a neprochází vhodnou výchovou, značně mu ztěžují dobrý start do dospělého života i pracovní uplatnění. Syndrom ADHD je navíc často spojen s dalšími psychickými poruchami, kterým se dá již od dětství předcházet (drogová a jiná závislost, afektivní poruchy, poruchy příjmu potravy aj.).