Včasný záchyt je základ – úvod
Mezi další vývojové poruchy patří mentální retardace, dětský autismus a některé emoční poruchy. Všechny tyto nápadnosti je možné zachytit již v kojeneckém, ale zejména v batolecím věku, díky základním screeningovým vyšetřením v pediatrické ordinaci a také díky vyšetření psychomotorického a emocionálního vývoje dítěte. Čím dříve se dítě dostane do odborné péče a je optimálně rehabilitováno, rodina zapojena do rehabilitačního nebo psychoterapeutického režimu, který takové dítě vyžaduje, tím lepší jsou vyhlídky do budoucnosti pro vývoj dítěte. Pakliže si rodiče povšimnou nápadností, je vhodné se obrátit na pediatra, který pak pomáhá koordinovat včasnou diagnostiku u dětského neurologa s neurovývojovým zaměřením, popřípadě pediatrického psychiatra. Psychologické vyšetření u klinického dětského psychologa patří mezi vyšetření, která dítě absolvuje. Na jednu stranu jsou hranice toho, co je u dětí považováno za normální vývoj, velmi neostré, na druhé straně máme zkušenost, že i malé odchylky mohou být prvními známkami závažného vývojového problému. Proto je důležité děti sledovat a včas kontaktovat odborníka, který se zaměřuje na sledování dynamiky projevů dítěte a jeho chování v čase. Pokud se porucha odhalí, je důležitý její včasný záchyt, aby se zahájila včasná péče. Aktuálně dobře fungují centra rané péče, logopedie, ergoterapie a neurorehabilitace zaměřená již na malé děti a jejich rodiny.
Mentální retardace (MR) a vývojové opoždění
Jedná se o opoždění vývoje jak psychického, tak motorického. Psychomotorické opoždění vývoje může souviset s vrozenými poruchami, jako jsou metabolické a genetické poruchy, poškozením mozku během nitroděložního vývoje a kolem porodu, či je výsledkem genetické křehkosti dítěte a vlivu okolí v období do dvou let. Mentální retardace znamená postižení vývoje rozumových schopností a adaptivního chování dítěte a lze ji diagnostikovat díky speciálním inteligenčním testům vyvinutým již pro děti, které ještě nemluví. Od mentální retardace je třeba odlišit vývojové opoždění dětí vyrůstajících v nevhodných podmínkách v zanedbávajícím rodinném prostředí nebo v ústavní péči. MR nejen u dětí do 3 let lze klasifikovat podle IQ, lehká MR se pohybuje v rozmezí 69 až 50 IQ, středně těžká 49 až 35 IQ, těžká mezi 34 až 20 IQ a hluboká pod 20 IQ. V raném dětském období je psychický a motorický vývoj obtížně oddělitelný, proto se používají v období do 3 let věku vývojové škály, které hodnotí vývojový věk (DQ), Developmental Quotient, či vývojový index DI, Developmental Index. Toto hodnocení má stejná psychometrická kritéria jako IQ, průměr je 100 a jedna standardní odchylka (SD) je 15. Ve světě je nejrozšířenější klasifikace dle Bayleyové, Bayley Scales of Infant. V ČR máme tuto škálu také standardizovanou pro české děti ve věku 1 až 42 měsíců. Vývoj dítěte je hodnocen jako normální, pokud se pohybuje v rozmezí 114 až 85 bodů, což představuje 68 % populace. Jestliže dosahuje hodnoty vyšší než jedna SD nad průměrem (115 a více bodů), je vývoj považován za nadprůměrný (16 % populace). Pokud se výkon dítěte pohybuje pod průměrem jedna až dvě SD (84 až 70 bodů), je považován za mírně podprůměrný či opožděný (13,5 % populace). Jestliže je výkon nižší než dvě SD (pod 69 bodů), je považován za podprůměrný či opožděný (2,5 % populace). V porovnání s MKN-10 klasifikací (mezinárodní klasifikace nemocí desátá verze), je zřejmé, že MR je klasifikováno až od 69, lehká MR 69–50 IQ. Další kategorie MR se týkají již jenom 0,1 % populace a ve škálách dle Bayleyové nejsou dále rozlišovány. Psychomotorické opoždění se vyskytuje častěji s dalšími tzv. kombinovanými postiženími, bývá spojené s neurologickým či smyslovým postižením, případně s pervazivní (vše prostupující) vývojovou poruchou. Děti s MR jsou oproti běžné populaci 3 až 4x více náchylné k dalším psychickým poruchám, jako emoční poruchy, poruchy spánku či příjmu potravy.
Důležitost včasné diagnostiky
Díky plasticitě CNS (mozku) je optimální začít s rehabilitací dětí s MR co nejdříve, stejně tak to platí i u jiných poruch, například funkčních poruch motorického vývoje. Mozek má schopnost se učit a vyvíjet a v raném dětství je možné nejvíce cílenou terapií ovlivnit. Což se potvrzuje v dlouhodobé klinické praxi při komplexní rehabilitaci dětí s motorickým i psychomotorickým opožděním. Proto se i ve fyzioterapeutické a ergoterapeutické praxi setkávají rodiče s podrobnou anamnézou ohledně těhotenství a období kolem porodu, dále u specializovaných pediatrických fyzioterapeutů se screeningovým testováním, obdobným, jako je tomu u pediatrických neurologů. V klinické praxi každého odborníka je důležitá zkušenost a praxe. U nás není zcela standardním postupem například screeningové sledování ohroženějších dětí v psychomotorickém vývoji, kdy by dítě procházelo sledováním v období tzv. vývojových mezníků ve 3., 6 a 8 měsících a po nástupu samostatné chůze 12–15 měsíců a následně v přechodu z batolecího do předškolního období ve 3 letech. Už jen záchyt motorických odchylek a komunikačních odchylek či nápadností v chování dítěte v ordinaci zkušeného fyzioterapeuta může rodiče včas nasměrovat k specialistovi, který provede diagnostiku. Takové dítě, zejména kolem jednoho roku a nejpozději ve 3 letech se pak dostane do péče ergoterapeuta, psychologa, speciálního fyzioterapeuta zaměřeného na neurorehabilitaci a do centra rané péče. Dítě je pak optimálně stimulováno a dosahuje maximálního tempa v psychomotorickém vývoji.
Proč je taková péče vhodná? Například ve sledované skupině 48 dětí narozených před 27. gestačním týdnem se ukázalo, že u 90 % z nich byl ve 2 letech korigovaného věku neurologický nález hodnocen jako normální. Ale jen 40 % dosahovalo normálního psychomotorického vývoje. U zbylých 60 % dětí byl hodnocen jako mírně opožděný psychomotorický vývoj (6 %), středně opožděný u 35 % a u 19 % významně opožděný.